Kategorizace klimatizačních jednotek se řídí různými kritérii. Klimatizační systémy lze rozdělit z hlediska způsobu spotřeby energie, počtu venkovních jednotek, přenosnosti a způsobu provozu.
Pokud jde o klasifikaci na základě ZPŮSOBU SPOTŘEBY ENERGIE, lze uvést následující.
– Klimatizační systémy s přímým odpařováním, u nichž je chlazení místnosti výsledkem pohlcování energie z místnosti přímo odpařujícím se chladivem. Jednotky používané v takovém systému jsou malé, tiché a levné, ale nelze je instalovat všude.
– Vodní systémy, v nichž je teplo z místností zachycováno vodou, která předává teplo vypařujícímu se chladivu. Jednotky používané v těchto systémech jsou větší a dražší, ale mohou být použity prakticky v jakýchkoli podmínkách, např. ve vysokých budovách.
Dalším kritériem pro rozdělení klimatizačních systémů je POČET VENKOVNÍCH JEDNOTEK. Přímé odpařovací klimatizační systémy se vyznačují následujícími typy.
– Mobilní jednotky – zařízení sestávající z jednoho modulu, namontovaného v okně, na stěně nebo na zařízení na kolečkách se speciálním potrubím vyvedeným z okna. Mono jednotky jsou zařízení s nízkým příkonem určené pro malé místnosti.
– Klimatizační jednotky typu Split – jedná se o jednotky složené ze dvou modulů: venkovní jednotky a vnitřní jednotky propojené měděným potrubím a elektrickým systémem. Jednotky typu SPLIT jsou jednotky s nízkým a středním výkonem určené pro zajištění klimatizace v malých a středně velkých místnostech.
– Klimatizační jednotky typu MULTI-SPLIT – jednotky sestávající z několika vnitřních prvků (až 5), které jsou měděným potrubím a elektrickým systémem připojeny k jedné venkovní jednotce. Jednotky typu MULTI-SPLIT jsou středně výkonné systémy určené k zajištění klimatizace ve velkých místnostech nebo v několika malých místnostech.
– Systémy VRF – nejrozsáhlejší systém klimatizace s přímým výparem, u kterého lze připojit až 3 jednotky k několika desítkám vnitřních jednotek (až 64). Systémy VRF jsou středně až velmi výkonné klimatizační systémy určené k zajištění klimatu v celých budovách.
V závislosti na PŘENOSNOSTI jednotek rozlišujeme následující typy zařízení.
– Stacionární klimatizace – typické řešení používané ve většině budov, kde je možné instalovat klimatizaci trvale.
– Přenosné klimatizační jednotky – jsou obvykle vybaveny kolečky, což je předurčuje k použití v místnostech s nízkou a střední tepelnou zátěží, zejména pokud je v nich třeba klimatizaci přemístit, nebo pokud nelze použít stacionární klimatizaci.
S ohledem na ZPŮSOB PROVOZU rozlišujeme následující typy klimatizačních jednotek.
– Invertorové klimatizační jednotky – představují nejmodernější jednotku určenou pro místnosti s proměnlivou tepelnou zátěží a představují mimořádně energeticky úsporné řešení.
– Klimatizační jednotky ON-OFF – vyznačují se jednoduchou konstrukcí a nekomplikovaným ovládáním. Jedná se o účinné řešení vhodné pro místnosti, které vyžadují vysoký a konstantní chladicí nebo topný výkon.